Povídka o Michalovi, muži do nepohody

Michal byl muž do nepohody, měl všechno, po čem ženy touží, a přesto jsem později nebyla šťastná. Připadala jsem si totiž jako jeho majetek nebo dekorace. Poznali jsme se na večírku při vydávání mé knihy. Od první chvíle, co jsem ho viděla, jsem náhle přestala dýchat. Byl tak okouzlující a zároveň působil nevinně. Nejdříve jsem si ho příliš nevšímala a on vypadal jako, že sem nepatří. Stál dlouhou dobu na letní terase a díval se na hvězdy. Přišel mi tak roztomilý. Šla jsem ven na čerstvý vzduch a chtěla si zapálit cigaretu, v tom se tam objevil on a připálil mi ji. Otočila jsem se na něj a pronesla: „Vy jste kamarád mého nakladatele, je to tak?“ Usmál se a odpověděl: „Ano a byl jsem první, kdo ji četl, je úžasná, tolika lidem pomohla.“ „Jste prostě neuvěřitelná co jiného říct?“ „Děkuji, chtěla jsem jen lidem dát nějaký vzkaz, něco nad čím se všichni zamyslí a uvěří tomu.“ „Plánujete další knihu?“ „Ale ano měli by to být povídky s nádechem humoru a romantiky“ „Vážně pak tedy doufám, že vyjde brzy.“ „Pokud budu mít inspiraci, určitě na sebe nenechá dlouho čekat“ A to jste sem z Prahy do Londýna přijel jen na večírek nebo tu jste pracovně? „Abych řekl pravdu obojí je pravda“ „Abyste tomu rozuměla, peníze, které byly vydělány z vydání vaší knihy, jsem z poloviny investoval na charitu.“ „To je milé, vím o tom, ale nevěděla jsem, že jste se o to postaral vy.“ „Lepší investici neznám, děkuji za projevenou pozornost při výběru právě mé knihy.“ „Půjdu si dát něco k pití, mohu vás pozvat na sklenku?“ „Děkuji, já dnes nepiji, jsem tu autem, ale půjdu s vámi.“ Jak se vám tu líbí? Děkuji velmi, jsem spokojená, má kniha vyšla ve třech jazycích, ale v Anglii jsem prvně. Zaujalo mě bydlení v centru města a krásný výhled do parku. To naprosto chápu je tu nejhezčí bydlení v celé Anglii. Kdybyste chtěla, ukážu vám místo, kde se čas zastavil, můžeme se tam jet teď podívat, protože ve tmě je to nejhezčí. To je pozvání na rande, nebo jak to mám chápat? Ano dá se to tak říct, chcete? Dobře jen se se všemi rozloučím. Autem jsme tam za deset minut. Je tu nádherně takhle osvětlený Londýn působí kouzelně, děkuji, že jste mě sem vzal. Nebudeme si vykat, já jsem Michal, Adriana těší mě. Kdy se vracíš do Prahy Michale?  Asi tu zůstanu týden, pak letím do Francie na výstavu obrazů a ty? Já se tu zdržím možná rok, protože jsem se rozhodla, že tady je ideální místo na napsání mé nové knihy. To chápu, ale co kdybys do té Francie jela semnou na pár dní? Nevím, ani tě neznám. O nic nejde, bude to jen výlet a každý budeme mít svůj pokoj, pojeď, bude to fajn, uvidíš. Dobře ale jen na pár dní kvůli knize. Neboj se, konec konců můžeš psát i tam, já tě rušit nebudu a mezitím si všechno zařídím ano? No co na to říct, tomu nelze odolat, kdy pojedeme? Můžeme jet už zítra, pokud to záleží na mně.

O tři dny později

Tak co dnes podnikneme? Já nevím, ty to tu znáš. Dobře nejdřív zajdeme na oběd, a potom se trochu projedeme, neboj, nudit se nebudeme. Taky ale nezapomeň, potřebuji taky někdy psát, odpočívat mohu až potom. Tebe tlačí termín, Paul říkal, že nevadí, za jak dlouho to napíšeš, ale hlavně aby to bylo poutavé. Ty taky víš všechno, na tebe si dám pozor, řekl s úsměvem. Vezmu tě do vyhlášené restaurace, jmenuje se modrý úsvit, tam se ti bude líbit.

V restauraci

Je to tu vážně úžasné, ty jsi tu už byl? Ano, do Francie jezdím pravidelně na výstavy a jiné akce. Ty jsi asi nikdy moc necestovala viď? Máš pravdu, na dovolené jsem byla nejdále v Tunisu. Než jsem se stala celkem úspěšnou spisovatelkou, neměla jsem nic. Přivydělávala jsem si úklidem domácností a nikdy jsem neměla moc peněz, takže na nějaké cestování a zábavu nebylo. To co mám teď je můj splněný sen, snila jsem o tom od malička.  A co ty, jak si se stal úspěšným malířem? To je dlouhá historie, ale už jako dítě jsem kreslil vše zajímavé okolo mě. Potom na škole mě rodiče přihlásili do soutěže a já jí vyhrál. Tenkrát jsem se seznámil i s Paulem, který měl zámožné přátele, a mé obrazy se začaly hodně vystavovat na výstavách, a tam jsem sklidil úspěch. Od té doby mám své tři obrazy ve své galerii. Zajímavé, mě je 25 let a už mám skoro vše, co jsem kdy chtěla, zbývá už jen pořídit si děti a žít si spokojeně na nějakém hezkém místě. Tak to bych si přál, abych toho všeho byl součástí. Známe se čtyři dny, nemyslíš, že plánuješ příliš dopředu? Já to tak nemyslel, jen chci aby ses usmívala, to ti sluší nejvíc. Ty lichotníku. Rád bych tě teď vzal na malou projížďku, pokud souhlasíš? Jistě, ráda pojedu.

Už jsem s tebou strávila dost hezkých chvil, mám pocit jako bych tě znala už dlouho. Mně je s tebou taky dobře, mohu tě políbit? Možná by bylo lepší, kdyby ses ani neptal, ale ano můžeš. Samozřejmě, že tě doprovodím. Také bych ráda viděla Paříž, byla jsem tam před několika lety. Určitě, řekl, hned zítra se tam vypravíme.

Další den

Tvoje obrazy mají neuvěřitelnou hloubku, člověk by řekl, že jsou jak živé. Pracuješ teď na dalších? Ano, maluji teď jeden, na kterém mi velmi záleží. Je to žena z mých snů se svým dítětem. Vážně ale máš ji asi v Praze, že ano? Ne je tady ve Francii u mých rodičů. Tak ráda bych ho viděla, kdy tam pojedeš? Chystám se tam, než odletíme zpátky do Londýna, původně jsem chtěl jet sám, ale rád bych tě rodičům představil, jako svoji přítelkyni. Pojedu s tebou, ale ráda bych ještě stihla nějaké památky, pojedeš za oplátku ty se mnou? Tobě se nedá odolat, když si to tak přeješ, určitě s tebou pojedu.

Líbí se mi tady je to tu jak na venkově fakt okouzlující a tvá rodina je úžasná. Hlavně tvoje máma, povídali jsme si ovšem možném a dala mi recept na koláčky, jsem šťastná. To jsem rád, mohli bychom tu zůstat celý víkend, jestli nejsi proti. Drahoušku budete snídat? Ne děkuji, nemám hlad paní Neumanová. Adriano, říkej mi Francisko nebo maminko ať to není tak formální. Dobře Francisko. A jak se ti tu líbí? Děkuji, máte to tu kouzelné, příroda a lidé tady jsou milý a přátelští. Určitě budu ráda, když mě navštívíte v Praze. Jistě drahá už se tam těšíme. Jděte se teď projít do Versailles a večer se vraťte, připravuji slavnostní večeři.